Eduard Myšák se ve stopách dědy nevydal, učaroval mu basketbal

„Když jsem byl malý, tak táta mě tlačil hodně do hokeje,“ vzpomíná Eduard Myšák. „Když jsem se naučil sotva bruslit, dali mi do rukou hokejku. Jenže jsem spadl, rozříznul si bradu a dostal jsem z ledu strach. Tím má hokejová kariéra rychle skončila,“ přiznal s úsměvem. I když hokeji nepropadl, děda mu fandí. „Myslím si, že dědu trošku mrzelo, že jsem se na hokej nedal. Nedával to ale najevo. Je rád, že dělám týmový sport, podporuje mě. S babičkou chodívají na naše domácí zápasy,“ je rád Eduard Myšák.

Eduard Myšák je věkem sice ještě junior, nicméně už druhým rokem také hraje za mužské béčko v první lize. „Loni mi hodně pomohlo, že jsem mohl hrát za muže. Přece jenom dospělý basketbal je daleko tvrdší. I letos to jsou ale pro mě důležité minuty v první lize. Zvedají mi sebevědomí,“ pochvaluje si mladý rozehrávač. Jak béčku, tak devatenáctce patří v soutěžích druhé příčky. „Máme to dobře rozehrané. Chceme být úspěšní, věřím, že máme na to, abychom se dostali do FINAL 4,“ říká k ambicím odchovanec opavského basketbalu.

Eduard Myšák má kariéru dobře rozjetou. Otázkou ale je, co přinese budoucnost. „Letos maturuju. Chci jít do Prahy na výšku. Škola má přednost,“ svěřil se. Obdobně to měl i jeho starší bratr Daniel. Ten už v Praze studuje a basketbalem se baví na univerzitní úrovni.