Ivan Trojan novou roli zvládl na jedničku. Pocity jsou neuvěřitelné, řekl

Hala byla vyprodaná. Slezané vyhráli a Ivan Trojan se pod vítězství 105:94 podepsal čtyřmi body.

Ivane, jaké jsou vaše bezprostřední pocity?
Pocity jsou neuvěřitelné. Zápas dopadl tak, jsme si představovali. Mohl jsem do utkání naskočit, barák byl narvaný. K tomu jsem dal čtyři body. Lidí byli úžasní. Věřím, že domů odcházeli spokojeni.

Poprvé jste do hry naskočil po šesti minutách hry. A hned se vám naskytla možnost trestných hodů. Byl jste při nich hodně nervózní?
Vůbec jít na palubovku je docela těžké, když jste spíše na lavičce. A pak hned házet šestky. Ale myslím si, že jsem jich dal docela dost.

Když jsme se bavili den před zápasem, říkal jste, že cítíte nervozitu. Stupňovala se?
Řekl jsem si, že je to moje nynější role – basketbalista. Nebyl jsem tolik nervózní, jak jsem si myslel včera anebo dneska ráno. A premiéra je vždycky náročná, je to strašný stres, jenže v divadle jsou ty věci domluvené, tady nic. V tom je to jiné, v tom je sport odlišný a to je vzrušující.

Poté, co jste naskočil do hry, tak jste šel do kontaktu se Sýkorou. Rozhodčí jeho zákrok jako nedovolený neposoudil…
Bylo vidět, že rozhodčí budou pouštět tvrdší hru. S tím jsem se musel vyrovnat. Na utkání jste připravoval delší dobu.

Jak jste na tom byl po fyzické stránce?
Byl jsem připravený i na větší minutáž. Měl jsem cíl nepřekážet, abych víceméně splynul s hráči, což se mi docela podařilo. Netrčel jsem tam jako nějaký nýmand úplně.

Co taktické věci? Řešili jste před zápasem nějaké signály?
Spíše jsem věděl něco, co hrát v útoku, ale zase tak moc k tomu nedošlo. Věděl jsem, co eventuálně mohu hrát v obraně. A tu akci před koncem poločasu - průnik, po němž jsem byl faulován, mi Čouda namaloval a také to docela vyšlo.

Neočekával jste, že vám dá Petr Czudek více prostoru?
Bylo to akorát. Kdyby ale Opava vedla třeba o dvacet bodů, tak bych se možná ve čtvrté čtvrtině dostal na palubovku dříve. Jsem spokojený.

Nemáte chuť odehrát i nějaké další zápasy?
Ne... Ale kdyby tady byla nějaká infekce (usmál se), tak jsem teď hráč Opavy. Bylo to krásné, ale opakovat se to už nedá.

V roce 2009 jste nastoupil ve druhé lize za fotbalisty Bohemians Praha. Dá se to srovnat?
Tady jsem více ve hře, více jsem si zahrál. Basket je jiný než fotbal, máte větší možnost se prosadit, anebo ztrapnit. V tom je basket více. A bylo to i prvoligové utkání, šlo o body, zatímco s Bohemkou už bylo jedno, jak to dopadne.

Když to shrneme, tak zápas se povedl po všech stránkách. Přišli lidi, vybrala se i slušná částka...
Za nemocné cystickou fibrózou moc děkuji. Děkuju i klukům z Písku, že mi umožnili proti nim hrát. Trénoval jsem v Opavě posledních šest dní a vrátil jsem se do svých dorosteneckých let. Vůbec se mi vlastně nechce zpátky do toho uměleckého života. Jezdím do Opavy dlouho, a přestože jsem Pražák, fandím Opavě. Ale moje přátelství s tady manželkou Petrou Czudkovou (ukázal na kouče Petra Czudka) je tak silné, že se tohle povedlo. I když opakovat to už asi nebudeme.