24. 06. 2024
Mám velkou motivaci, hodně se těším na opavské fanoušky, svěřil se František Váňa
Má pověst výborného hráče. Šestadvacetiletý křídelník František Váňa si zahrál i za národní tým. Rodák z Prostějova si i vyzkoušel, jak chutná basketbalový chleba v Nymburku. Před startem nedávno skončené sezony se upsal Opavě. Ta ho ale poslala na hostování do ústecké Slunety.
Na severu Čech toho bohužel pozitivně naladěný Hanák moc nenahrál. Po devatenácti zápasech si utrhl achilovku a cestu za stříbrnou medailí sledoval už jen jako divák. Nyní je už v Opavě, trénuje a vyhlíží novou sezonu, kterou odehraje za tým ze slezské metropole.
Franto, zapojil jste se do přípravy s Opavou. Smlouvu jste ale podepsal už před rokem a loňský ročník jste strávil v Ústí nad Labem.
Je to tak. S trenérem Petrem Czudkem jsme se domluvili před rokem. Opavská soupiska byla ale napěchovaná. Tím nechci říct, že by letos nebyla. Vracel jsem se do hry po zranění kolena, které jsem si přivodil při angažmá v Nymburku. Potřeboval jsem hrát, proto jsem se dohodl s Ústím nad Labem. V té chvíli šlo o ideální řešení. Bohužel to dopadlo, jak dopadlo. Za Ústí jsem stihl odehrát jen devatenáct utkání.
Co se vám přihodilo?
Utrhl jsem si achilovku. Podrobil jsem se operaci a někdy od 15. ledna jsem jen rehabilitoval a klukům fandil z lavičky. Byl jsem pořád s týmem. Užil jsem si stříbrné oslavy, jen škoda, že jsem nemohl být na palubovce jako hráč.
Jak to vypadá s vaším aktuálním zdravotním stavem? Kdy budete moci jít naplno do akce?
Dělám všechno pro to, abych byl na začátku přípravy stoprocentně ready. Nyní jsem na nějakých šedesáti sedmdesáti procentech. Snažím se dostat sílu do achilovky, do lýtka. Nechci do toho vletět nějak moc rychle, ať si nepoškodím druhou nohu. Chodím do posilovny, dělám střelbu a už i basket. Zatím si jdu svým tempem. Pracuji na tom, abych byl co nejdříve zpátky.
Vaše kariéra je zajímavá. Nicméně v poslední době vás trápilo zdraví. Dá se to považovat i za smůlu?
Jestli je to o smůle, to nevím. Možná nějaká podceněná příprava, možná nějaké špatné geny. První rok, když jsem by v Nymburku, tak mě Lery Jurečka vyfintil ve finále na trojce. Já jsem vyskočil, když jsem ale dopadl na zem, tak koleno ruplo. Pak jsem se vracel a téměř po roce jsme si urval achilovku na druhé noze.
Vy jste rodák z Prostějova, takže z Opavy to máte domů kousek. A co hrálo vlastně roli, že jste na nabídku Opavy kývl?
Především ambice týmu, osoba trenéra Czudka, pod kterým jsem hrál v repre. Je to blízko Prostějova, bude to pro mě nová zkušenost. V roce 2023 byli kluci mistry. Rád bych nyní titul s Opavou zopakoval.
Své nové spoluhráče určitě znáte z minulosti.
Ano, znám se se Šimonem Puršlem nebo Slavojem, byli jsme spolu na repre. S Rosťou Dragounem, který tady dělá kondičáka, jsme byli na univerziádě. Kuřka hrál se mnou v Olomoucku. Znám se s Fardou.
Nejvíce se ale těším na opavské fanoušky, kteří jsou úžasní. Poprvé jsem to zažil nyní v Ústí, kde letos basketbal zažíval obrovský boom, kdy tam začalo chodit extrémně mnoho lidí. Ale tady v Opavě je to daleko více. V Olomoucku nebo Nymburku to bylo spíše komornější.
Byl jste součástí národního týmu. Je tam někde v hlavě myšlenka znovu obléci reprezentační dres?
Nejdůležitější pro mě nyní je, aby mi vydrželo zdraví. Basketbal miluji, chci ho hrát co nejdéle. Ideálně jako Lery Jurečka, tedy pokud mě bude někdo chtít.
O klubu
Klub se sedmdesátiletou historií, držitel pěti mistrovských titulů a šesti vítězství v Českém poháru.