Těší mě přístup hráčů, kluci mají o basketbal velký zájem, řekl trenér Petr Martikán

Petře, jak hodnotíš právě skončenou sezonu?
Sezonu hodnotím pozitivně, když srovnám kluky před letní přípravou a teď, jsou k nepoznání. Největší pokrok vnímám v individuálních dovednostech.

Kdy vám bylo během sezony nejhůře? Který soupeř vás nejvíce trápil?
Za nejhorší období kluci určitě považují zápasy proti týmům NH Ostrava a BK Snakes Ostrava. Týmy jsou velmi kvalitní a měly před námi velký náskok. Bohužel jsme například na NH Ostrava zajížděli ve velmi okleštěné sestavě, kdy jsme prohráli nejvyšším bodovým rozdílem, co snad jde. Zápas jsem pokládal pro své svěřence za spíše demotivační. Kluci v tomto utkání simulovali i menší zranění, aby se do hry nemuseli vracet. Těším se na srovnání s těmito týmy v další sezoně. Nejvíce nás asi trápil Frýdek - Místek. Výsledky s tímto soupeřem byly vždy velmi těsné. Sezónní bilanci máme 2:2. Utkání mě však velmi naplňují, jelikož jsem kluky přesvědčil, že tyto zápasy je hráčsky posouvají. Odjezdí je vždy na 100 %.

V čem jsi viděl největší pozitiva?
Největším pozitivem je přístup hráčů. Většina kluků chodí trénovat navíc, mají zájem, to je hlavní. Nejsilnějším okamžikem letošní sezony byla zlomenina ruky Richarda Svrčiny, v ten moment jsem pochopil, jak silný kolektiv máme a jak tvrdého hráče v týmu mám.

Basketbal je sice kolektivní sport, nicméně se zeptám i na jednotlivce. Který z kluků udělal největší pokrok?
Jak jsem řekl výše, pokrok udělali všichni hráči. Jmenovitě ale Martin Kocourek, který k nám dojíždí z Bruntálu. Za sezonu udělal obrovský posun také Janis Petropulos, který začal využívat své fyzické síly, a určitě Marek Martinák. Je to typ hráče, který udělá perfektní práci na obou stranách palubovky.

Vrcholem byl postup do žákovské ligy U15, co rozhodovalo ve vrcholné části sezony?
S Davidem Klapetkem jsme se snažili kluky přesvědčit, o jak důležitou věc hrajeme. Byli až neskutečně připravení. Sehráli jsme několik přípravných utkání proti opavskému týmu U17 B, kde jsme se setkali s taktickými věcmi, které hrají naši soupeři. Pomocí byli také mladší kluci z kategorie U13, kteří přinesli mnoho energie. Velkou roli zde sehrál Mikuláš Vajda, který kvalifikaci hrál s ještě ne úplně vyléčeným prstem na ruce.

Jak vidíš příští soutěžní ročník, kdy začínáte s přípravou?
Na příští ročník se velmi těším, bude to má premiéra v kategorii U15. Jsem rád, že u tohoto týmu zůstanu. S přípravou začneme tradičně v srpnu. Opět také pojedeme na soustředění do Krnova.

Patříš k mladým trenérům, jak tě práce chytla?
Práce mě naplňuje. Pozitivem jsou viditelné výsledky, kterými jsou pokroky hráčů. Za svůj život jsem zažil jako hráč několik trenérů. Snažím si vzít to nejlepší z každého z nich. A takový se snažím být směrem ke svým svěřencům. Jsem rád za trenérskou šanci, kterou jsem v Opavě dostal.

Jaké jsou tvé trenérské ambice?
Trenéřina mě baví, největší trenérskou ambicí je pro mě rozvoj talentů. Velkou radost mi dělá, když například vidím hráče, které jsem v minulosti trénoval, že se prosazují i ve starších kategorií a těží z dovedností, na kterých jsme pracovali. Největší odměnou by asi bylo vidět některého svěřence ve vrcholovém mužském basketbale.

A co tvá hráčská kariéra?
Na hraní už bohužel není tolik času, mám hodně školy a práce mimo ni. V současné době hraji Univerzitní basketbalovou ligu za tým VŠB – Technická univerzita Ostrava, se kterým jsme postoupili do Final 4, pořádaného v Ostravě, který jsme vyhráli a stali se tak mistry. Soutěž se mi velmi líbí, například na ostravské derby mezi VŠB a OSU je vždy vyprodaný Tatran. V letošním ročníku první ligy jsem odehrál za Opavu pouze dvě utkání. Vítězství v sedmi lidech na půdě BK Snakes Ostrava bylo ovšem příjemné.