Turnaj v Maďarsku nám ukázal, že jdeme po správné cestě, řekl David Zach

Davide, jak se zpětně ohlížíš za opavským vystoupením v Maďarsku?
S odstupem pár dnů určitě kladně. Na turnaj jsme jeli v roli outsidera, který chce uhrát co nejpříznivější výsledky. Mám na mysli nesbírat debakly. To se hned otočilo prvním zápasem, kdy jsme překvapivě porazili německý Ludwisburg. V tomto utkání se nám všechno sešlo, podali jsme opravdu skvělý výkon. Super zápas odehrála naše základní pětka. Ukázali jsme, že jsme konkurenceschopní. Dařil se nám doskok, měli jsme sedmadvacet útočených doskoků v jednom zápase, čímž jsme stanovili rekord. Na další vítězství jsme už ale nedosáhli. Ale třeba s Bursou jsme odehráli dobrý zápas. Když se na to člověk podívá střízlivýma očima a basketbalu rozumí, tak osmé místo je výborným umístěním.

Ukázalo se, že Opava může v Evropě hrát.
Je třeba si uvědomit, že my jsme pozvání na mládežnickou Ligu mistrů dostali díky našemu áčku, které tuto soutěž hrálo. Za příležitost jsme rádi. V Maďarsku jsme ukázali, že Opava nemá špatnou mládež. Porazili jsme Ludwisburg, s Bursou jsme odehráli taky dobré utkání. Samozřejmě, že vedle dobrých momentů, tam byly věci, které ukázaly rozdíly. Bylo to ale dáno také rozložením sil. Hráli jsme dva zápasy po sobě. Takovéto akce jsou pro hráče velkou zkušeností a nemusíme se jich bát účastnit. Jsme konkurence schopni.

Basketbal je týmovým sportem. Přece jenom se zeptám, zda někdo nevyskočil individuálně? A rychle se adaptoval na evropský basketbal.
Už jsem zmínil naši základní pětku. Ta byla klíčem k našemu úspěchu v zápase. Po celou dobu turnaje to na ní leželo. To znamená od rozehrávače přes pivoty až po křídla. Od Páji Czudka přes křídla, kde hráli Franta Harazin s Honzou Přecechtělem a na pivotech Pavlu Kaštilovi a Davidu Motyčkovi. Ale i ostatní mladší hráči z lavičky, kteří nemají v Česku takové vytížení, se snažili.

Zažil jsi i dospělou Ligu mistrů, jak bys její úroveň porovnal s mládežnickou? Mám na mysli organizaci a celkově takové ty věci okolo?
Mám samou chválu. Organizační stránka věci byla skvělá. Ubytování, stravování, veškerý servis byl na vysoké úrovni. Zápasy byly komentovány. Za mě to mělo úroveň mistrovství Evropy. Bylo vidět, že FIBA si na této akci zakládá. Věnují ji velké množství energie a finanční prostředků. V dobrém světle se ukázal i pořádající Debrecín.

Má už podle tebe Opava v Evropě jméno?
Určitě bych neřekl, že jsme neznámí. Ví se o nás. Naše áčko v Lize mistrů startovalo už dvakrát. Ukazujeme, že to s evropskými soutěžemi myslíme vážně. Stále sice patříme k outsiderům, ale jsme bráni jako součást evropských soutěží a věřím, že tomu tak bude i nadále.

Petr Czudek říkává, že jedině zápasy v Evropě mohou tým posunout dál. Je tomu také tak u mládeže?
Je to stoprocentně velice důležité. Pro hráče je to velmi důležitý prvek. K tomu, aby se posouvali, potřebují hrát na takovýchto akcích. Je to příležitost, jak získat novou motivaci. Zjistit, jak na tom jsou, a také se mohou ukázat případným agentům. Ukáže se, zda daný hráč je na top level připravený. Případně je to příležitost si top level zkusit a poznat zpětnou vazbu, na čem má pracovat, což v České republice nezjistí.

Patřili jste k týmům, kteří měli ryze vlastní hráče.
Byly tam týmy jako Debrecín, který byl vyloženě poskládaný pro tento turnaj. Dále tam startovaly akademie, které mají hráče i z jiných zemí, například Ludwisburg. Měli ve svých řadách Nizozemce, dva Bulhary, hráče ze Skandinávie. Stejně tak Tenerife, které mělo africké hráče. Takhle to v těchto klubech funguje. My jsme v tomto směru teprve v zárodku. Měli jsme ryze český tým, navíc z opavských hráčů, tedy až na Pavla Kaštila, kterého jsme měli půjčeného z Prostějova.

Jak samotní vaší hráči vnímali turnaj?
Řekl bych, že od začátku to hltali. Organizační aspekty, samotné zápasy i tréninky. Bylo vidět, že je to pro ně nápor, zejména v závěrečných zápasech, kdy jim opravdu došly síly jak fyzické, tak mentální. Určitě si to užili, určitě zkušenost využili plnou možnou měrou pro svůj basketbalový rozvoj. Zároveň okusili tvrdost a nekompromisnost takovýchto akcí profesionálního sportu. Je to o tom, že nestačí zahrát dobře jeden zápas a další vzdát kvůli únavy, to prostě nejde. To byla asi ta největší zkušenost.